Béčko - Aš, Toužim

K prvnímu zápasu jednoho z posledních turnajů před koncem základní hrací sezóny (před play off) jsme do Tachova dorazili dost na čas. Nestihli jsme se ani pořádně rozhýbat a už se pískal začátek zápasu. Bohužel to mělo za následek několik drobných zranění (natažené svaly) hned zkraje.

TJ Jiskra Aš – SK Kerio Plzeň B 4:3

Branky: Trnka (Špillar), Wurfl (Sedlák), Jan (-)

Aš nastoupila ve svých typických dresech á la každej pes jiná ves. Protože ale hrajeme florbal a nemstíme se, opět jsme to nechali být a jako již mnohokrát to tolerovali.

Úvodní hvizd rozřízl nedělní prach poletující halou, začali jsme máchat holemi, jenže míček si na parketách tančil po svém. Ani z jedné strany to nebyla pohledná hra. Nakonec se nám přecijen jako prvním podařilo dostat kus bílého děrovaného plastu za páteř soupeřova gólmana. Vedení ale netrvalo dlouho a ašští brzy potrestali obrovskou chybu v rozehrávce – no, nahráli jsme jim to na lopatu přímo do našeho brankoviště – to by snad proměnil i promrzlý makak červenolící držený v zajetí ve středoaljašském safari zmrzačených cizokrajných zvířat. Takže po jedničce na obou stranách světelné tabule.

A začala druhá třetina, která po té první většinou následuje. Na začátku třetí minuty už se na to nemohl dívat hráč s číslem třináct, o kterém zde bude ještě řeč v konotacích podstatně méně lichotivých. Ze standardní situace přiťukl kulaťouše před štěstím posranou čepel borce s pětkou na zádech a zase jsme tahali tygra za ocas. Ale pak se nám povedlo okopírovat hrubici z první třetiny a makak se opět nemýlil a v sítil míš v síť šťastný jak řiť. Takže teď svítily na na skórovníku dvě dvojky, což už byla fakt nuda.

Rozhodovat se muselo až v poslední dvacetiminutovce. A věř nebo neser, ale dali jsme gól. No, ok, ale ještě bylo do konce asi deset minut. A furt nic a nic a hovno a kulovka a držkovka a pruda. V desáté minutě se jeden s ašských vrahů rozhodl roztříštit hráče s číslem třináct krajinu lebeční o radiátor za mantinelem s tajemným reklamním nápisem „Rozbitá lebka, klepne ho pepka!“. Třináctka, známá svým rudopohledem vytřepala nervy do kyblíku a jala se s nimi s výmluvně trefnými průslovími jebat po hlavě dvojici vejmrdrozhodčích. Takže třináctka si vzala na krk dvojku a posadila se s ní na trestnou lavici. Těsně před koncem oslabení se jeden z ašských výrostků dostal sám před bránu, obránce ho majznul přes hokejku, sudí avizoval vyloučení, leč míčkoslav doputoval do sítě – avizované vyloučení bylo zrušeno, ale třináctka si musela trest dosedět nezrušený. A kucí to zvládli na výbornou, dostanuvši dalšího fíka.

Tak, a bylo vymalováno. Aš má tři body a my musíme zabrat v dalších zápasech.

1 FBC Toužim – SK Kerio Plzeň 0:4

Branky: Sedlák (Jan), Wurfl (Sedlák), Špillar, Wurfl

Kdo nezůstal na tenhle zápas, neprohloupil. Bylo to o splnění povinnosti. Toužimnských bylo navíc i docela málo. Přesto jsme se dle svého skvělého zvyku přizpůsobili hře soupeře a hráli tužku. Nakonec zaúřadovala opět třináctka, tentokrát důrazem, a doťukla před brankáře vyraženou střelu. V první třetině to bylo všechno. Ve druhé jsme se uklidnili třemi brankami, formu potvrdil opět Franta, jehož forma neoddiskutovatelně roste s počtem piv, které stihne v bufetu mezi zápasy. Třetí třetinu si moc nepamatuju, protože jsme ji podle mého názoru prospali úplně všichni, možná tam některý z diváků spí na tribuně ještě dodnes, prostě totální anestetikum. Povinné tři body doma.

Sumo sumista sumárum sumatrárum: Zbývají dva zápasy před play off. Musíme urvat maximum bodů. Pak buď budeme dřepět doma na půlkách a cpát se nadívanými selaty, nebo si zahrajeme o postup do vyšší soutěže a selata necháme ještě pár zápasů povyrůst a pivo lépe vychladit. Los je nelhký, ale je to v našich rukách.